Kuchyňská sůl? Nepoužívat! Když potřebujete solit, tak zvolte mořskou či jinou organickou sůl. I té jen trošku!

03.02.2013 18:44

"Vy jste solí země.” Jako je sůl kořením pro jídlo, stejně mají být křesťané kořením pro lidstvo. Uvádí-li se v Bibli místy sůl v podobenství, ještě to neznamená, že se řeší otázka, je-li sůl zdravá nebo ne. Z biblického citátu můžeme poznat jen tolik, že chuťově fádní pokrm můžeme solí okořenit. V době, kdy Bible vznikla, byla známa pravděpodobně jenom sůl mořská. A mezi současnou kuchyňskou solí a mořskou solí je podstatný rozdíl. Mořská sůl obsahuje asi sto prvků, kuchyňská jen prvky dva. Jedním z nich je chlór v takové koncentraci, že může vést až k usmrcení člověka, kdyby vypil sklenici koncentrovaného roztoku.

 

Všichni víme, že se nemocným předepisuje neslaná dieta. A když sůl škodí nemocným, jistě škodí i zdravým.

 

Kuchyňská sůl je anorganická. Neobsahuje tedy žádné enzymy. Rostliny mají za úkol přeměňovat anorganické látky na organické, které potom slouží k výživě živočišných organismů. Člověk ani zvířata nejsou schopni se živit rozemletými skalami nebo železným prachem. Podobně nejsme vybaveni ani ke strávení kuchyňské soli. To dokazuje skutečnost, že sůl se nezměněná z těla vylučuje. Pokud se v organismu neusadí jako cizorodé těleso, aby později přivodila vznik chorob. Jako jsou pro nás jedy dusičnan vápenatý a superfosfát, stejně je jedem i kuchyňská sůl.

 

Bylo prokázáno, že člověk je schopen vstřebat nepatrné stopy anorganických látek. Z jedné polévkové lžíce kuchyňské soli asi jednu miliontinu gramu. Zbytek znečišťuje krev a vnitřní orgány. Tím vyvolává onemocnění. Nepatrná asimilační schopnost lidského těla je využívána chemií, která minerální soli milionkrát ředí a nabízí jako léky. K čemu je dobrá taková oklika, když v syrové stravě máme k dispozici všechny minerální látky v dostatečném množství, a to v organické podobě.  

 

Malé množství solí, které je člověku k životu nezbytně třeba, se nachází v syrové stravě. Kuchyňskou sůl člověk nepotřebuje vůbec. Důkazem této pravdy jsou opice, žijící bez kuchyňské soli zdravěji než člověk.

 

Kdyby příroda určila, že potřebujeme sůl, jistě by nám rostl v zahradě strom s plody z kuchyňské soli. Jistě bychom sůl nemuseli dolovat z dvousetmetrové hloubky, nebo destilovat ve vzdálenosti mnoha set kilometrů z mořské vody. To by mělo stačit jako důkaz. Indiáni a jiné přírodní národy nevěděli nic o kuchyňské soli, dokud se k nim nedostala naše “civilizace”.  

 

Víme, že kuchyňská sůl vyvolává žízeň. Tělo potřebuje vodu ke snížení koncentrace jedovatých solí, jimiž jsou prosáknuté tkáně a stěny tepen. Zvýšení obsahu soli zvyšuje i krevní tlak. Zvýší se tělesná hmotnost a kůže dostane chorobný vzhled. Člověka začne trápit hlad a žízeň. Z patnácti až dvaceti gramů soli, které denně přijímáme ve stravě, mohou zdravé ledviny vyloučit jen asi pět až sedm gramů. Proto se člověk abnormálně potí a špatně snáší vysoké teploty prostředí. Zbytek soli se usazuje v těle a způsobuje nejrůznější nemoci, především sklerózu. Kuchyňská sůl rovněž ničí vitaminy a enzymy, a tím podporuje vznik rakoviny.  

 

Doktor Dahl z Brookhavenu v USA konal pokusy s králíky. Třicet pět samiček bylo po dobu jednoho roku krmeno solenou stravou a u všech se zvýšil krevní tlak. Po ukončení pokusu se však krevní tlak nesnížil. K vyléčení vysokého tlaku už nestačila neslaná dieta. Zde pomůže jen syrová strava bohatá na enzymy, nebo hladovka.  

 

V Americe a pravděpodobně i jinde, dávají vojákům před namáhavým cvičením užívat tablety kuchyňské soli. Tak chtějí nahradit při námaze rychle vylučování množství soli. Takový nesmysl je v přímém rozporu s přírodními zákony. Zapomíná se, že tělo nikdy nevypotí sůl, na kterou je organismus odkázaný, ale zbaví se jen škodlivého balastu. Skutečnost, že se kuchyňská sůl musí vypotit, je důkazem o její jedovatosti pro náš organismus. Nemůžeme se divit, když takový masem a bílým chlebem se solí přesycený voják při výcviku občas odpadne. Porovnejme jeho stravu s výživou vojáků římské říše.

 

Waerland v knize “Kuchyňská sůl škodí zdraví” píše: Po válce přišel “přesolený” na smrt nemocný voják k lékaři léčícímu přirozenou metodou. Lékař předepsal půst a první týden dostával voják jenom čistou vodu. Ještě ve druhém týdnu vylučoval voják denně pět gramů kuchyňské soli. Odkud se v těle vzalo tolik soli, po týdenní absenci. Vidíme, jak se jed v těle shromažďuje a způsobuje choroby. Některé rozpuštěné soli pod vlivem chladu krystalizují, usazují se v kloubech a způsobují revma.  

 

Užívání soli při výživě člověka má svou paralelu v moderním výkrmu zvířat. Krmivové směsi obsahují různé anorganické, nevstřebatelné soli, především sůl kuchyňskou. Postup je podobný jako při umělém hnojení. Vlivem vody shromažďující se v tkáních, i koncentrovanou škrobovou výživou, zvířata rychle nabírají tuky. Dá se říci, že jedy se vodou nafouknou jako balón. Co normálně trvá rok, dosáhne se tak za tři měsíce. Jde samozřejmě jen o falešnou váhu. Při pečení se takové rychlené maso stejně rychle scvrkne. Bez kuchyňské soli, která vyvolává žízeň a hlad, takový rychlovýkrm není možný. I velká část lidstva se vykrmuje obdobně, působením kuchyňské soli. Neschází přitom ani koncentrované škrobové krmivo, dodávané formou chleba a těstovin. Takovou výživu nevydrží ani dobytek. Musel by onemocnět a zahynout, kdyby se nedostal včas na jatky.  

 

U člověka to má jiné následky. Mnozí lidé redukují svou nadváhu masitou dietou. Nevědí však, že tak svému organismu ještě více škodí. Dochází u nich ke zvýšenému překyselení a tím ke vzniku nejrůznějších onemocnění. Lze říci, že kuchyňskou solí, pokud se používá měrou, jak je dnes zvykem, se člověk vystavuje nebezpečí vzplanutí každé choroby. Rovněž hojení ran je horší. Otázku solení lze vyřešit jen úplným přechodem na syrovou stravu.  

 

Kuchyňská sůl je našemu organismu cizí, stejně jako synteticky (chemicky) vyrobené léky. Náš organismus je částí přírody. Stejně jako pravda se lží, tak se ani náš organismus nemůže jednotit s jedovatými, cizími látkami. Naše tělo nepochází ani z chemické továrny, ani ze solného dolu, ani z hrnce na vaření. Opravdu živit a léčit je může jenom příroda. Těžko existuje chemicky vyrobený lék, který by neměl škodlivé vedlejší účinky, daleko převyšující jeho zdánlivé přednosti. Stejně to platí o kuchyňské soli.  

 

Zdroj: Výňatek z knihy „Přirozená strava – život bez chorob“, Ernst Günter, vydalo nakladatelství Popular v roce 1990.

 

Zpět

 
 

Reklama:

© 2012-2017 Syrová-strava.cz - všechna práva vyhrazena.