Breathariánství a lidské tělo. Co když jsme všichni breathariáni?
18.01.2013 20:26
Z našeho pohledu je breathariánství jedním z provozních režimů lidského těla. Podílí se na všech jeho přirozených funkcích a je nenahraditelné, jak bude dále vysvětleno. Z toho vyplývá, že všichni jsme od narození breathariáni. Otázka proto nezní: ano či ne, ale do jaké míry si to uvědomujeme a do jaké míry jsme toho schopni využít. Nejčastěji se o breathariánství hovoří jako o stravovacím režimu a bývá diskutováno společně s veganstvím, vegetariánstvím a pojídáním masa. Na rozdíl od breathariánství jsou však tyto způsoby výživy těla plně nahraditelné, jak se už mnozí z nás osobně přesvědčili. Přesto hmotná a ziskem řízená věda nepovažuje, díky svému neúplnému přístupu, životně důležité breathariánství za teoreticky ani prakticky možné. Pokud ale zahrneme do svého vnímání a uvažování také nehmotné principy tvořící s hmotnými poznatky harmonický celek, otevřou se nám nové možnosti zkoumání breathariánství. Po objevení jeho univerzální podstaty a funkce pro nás přestane být „paranormálním, nevědeckým, nesmyslným“ jevem.
Název „breathariánství“ je odvozen z anglického slova „breath = dýchat“, což je dnes poměrně známá informace. O čem se ale hovoří méně, je vztah mezi dýcháním a energetickým systémem těla. A právě na tento vztah nás upozorňuje používaný termín, nikoliv na vzduch, jak si někteří myslí. Dýchání totiž můžeme považovat za jeden z hmotných impulsů k nasávání vitálních energií tělem. „Hmotný“ znamená, že ho můžeme pozorovat hmotnými smysly a měřit hmotnými přístroji na hmotě těla. Je tedy i pro hmotnou vědu zjistitelný a také ona má otevřené dveře k univerzálnímu poznání, bude-li chtít. Zatím však v jejích úvahách převládá myšlenka, že dýcháním přechází do krve kyslík a že z krve je odebírán kysličník uhličitý, a s příjmem „volných“ energií z okolního prostředí dýchání nespojuje. Jenže i na samotný proces okysličování krve můžeme pohlížet jinak. Proč by měl být z těla společně s uhlíkem odstraňován kyslík a zároveň do něj přidáván? Stačilo by přece navázat uhlík na vdechovaný molekulární kyslík. „Uhlíkatá“ uskupení by se v krvi rozpadla a tolik žádaný kyslík by se z nich uvolnil, aby mohl tzv. okysličit krev. Dospěli jsme k poznatku, že naše těla tak skutečně pracují, a proto vnímáme dýchání jako součást vylučovacího systému. Kyslík osvobozený z uhlíkových vazeb se pak podílí na přepravních funkcích krevního rozvodu. A jak tento proces souvisí s breathariánstvím neboli energetickým stravováním?
Na hmotné úrovni aktivuje uvolnění kyslíku hmotné procesy organizmu a přispívá ke zvýšení jejich počtu a k jejich vyšší intenzitě. Taková situace vyžaduje dostatečný přísun energií, které umožní těmto procesům přirozeně proběhnout a přirozeně na sebe navazovat. Jejich nositelem však není hmota kyslíku. Tělo proto reaguje nasáním energií z vnějšího prostředí, jak mimo jiné naznačuje 3.termodynamický „volný“ zákon. Nejznámějšími účastníky tohoto procesu jsou páteřní energetický kanál, zvaný sušumna, a čakry, což poukazuje na to, že mnohé kultury, mimo té naší „vyspělé“, znaly a znají univerzální souvislost mezi dýcháním a energetickým systémem těla. I proto považovaly a považují dýchání za jeden z prostředků, jak poznávat a ovlivňovat tělesné procesy na energetické úrovni. A také proto věděly a vědí, že dýchaní můžeme využít k rozšiřovaní svých nehmotných (zjednodušeně energetických) dovedností. Co se týče energie obsažené v potravině (nápoji), ta má jinou funkci, než je jí hmotnou vědou přisuzována. V našem pojetí určuje vlastnosti potraviny (nápoje) a slouží tak k její identifikaci. „Říká“ tělu, jaká hmota do něj vstupuje a jak ji bude (ne)možné zpracovat. To platí pro hmotná uskupení, na která se potravina (nápoj) při trávení rozpadne, stejně jako pro všechnu hmotu v těle. Bez energií, jejichž příjem je na hmotné úrovni aktivován dýcháním neboli odebráním uhlíku z krve, by se procesy zpracování hmoty v těle zastavily a organizmus by se „udusil“ vlastní hmotou. Nebyl by schopen přijímat novou hmotu, zajistit růst či obnovu své hmoty ani vylučovat nepoužitelnou, opotřebovanou nebo škodlivou hmotu. A už vůbec by nemohl poskytovat Tvořivému duchu-bytosti své funkce: pohyb, řeč, úložiště informací, hmotný obraz atd. Breath - dýchat a nasávat energie - tedy musíme, ale tzv. jíst nebo pít můžeme, jak jsme shora uvedli. Lze toto tvrzení nějak vysvětlit?
Všechny tělesné procesy řídí a zajišťuje nehmotné (zjednodušeně energetické) řídící centrum těla ve spolupráci s ostatními nehmotnými orgány. Jejich působení závisí na 2 činitelích: na aktuálním provozním režimu nehmotného těla a na vyspělosti a dovednostech Tvořivého ducha, který dané tělo právě užívá. Samozřejmě, že tyto 2 činitele spolu úzce souvisejí. Vyšší vyspělost a vyšší dovednosti zvyšují schopnost Tvořivého ducha měnit provozní režimy těla. Umožňují mu „přeprogramovat“ tělesné funkce v souladu se svými záměry. Tímto způsobem může člověk - Tvořivý duch dočasně pobývající v lidském těle - uvést organizmus do stavu, kdy nebude muset breathariánství doplňovat pojídáním masa (vegetariánství) nebo mu jako doplňkový režim postačí příjem rostlinné stravy (veganství). Může dosáhnout i toho, že jako hmotný doplněk bude k výživě těla používat jenom vodu (semibreathariánství) nebo bude umět řídit a zajišťovat tělesné procesy pouze energiemi bez příjmu potravin a nápojů (breathariánství).
Z tohoto pohledu považujeme breathariánství neboli „energetické stravování“ za nejvyšší formu výživy lidského těla. Současně platí, že každý člověk je breatharián a že mírou své vyspělosti (mírou své lásky), mírou svých nehmotných (zjednodušeně energetických) dovedností a svým životním záměrem pak rozhoduje, jestli se při udržování přirozených tělesných funkcí obejde bez masa, mléčných výrobků a rostlinné hmoty. Jednoduše řečeno, bez hmoty potravin a nápojů a do jaké míry. V těchto souvislostech je breathariánství jedním z našich systémových cílů. Zásadně přispívá k očistě životního prostředí a zvyšuje soběstačnost jednotlivce ve všech oblastech života. Je tedy klíčovým nástrojem k vyšší osobní svobodě a nikoliv ekonomický růst, jak se nám snaží někteří ve své hluboké neznalosti namluvit. Nyní je už jasné, proč hmotná a ziskem řízená věda považuje breathariánství za nemožné, proč mnohým tolik vadí veganství a vegetariánství. Protože snižují zisky „silných“ a omezují jejich nadvládu a současně posilují „slabé“. Zásadně promlouvají do struktury trhu, do poptávky a nabídky, přerozdělují hmotu a moc v neprospěch chamtivých. V těchto souvislostech vnímáme breathariánství jako vývojovou fázi lidské bytosti a lidské civilizace, ze současného pohledu jako tu vyšší. Přechod výhradně na tento způsob lidské existence má svá pravidla, která už byla podrobně popsána a která můžeme považovat za obecná. Tím nejdůležitějším z nich je individuální přístup. Každý z nás je originál jak po duchovní-bytostní, tak po tělesné, stránce, a proto nemohou být naše cesty k breathariánství ale i k veganství či vegetariánství shodné. Někdo k němu dospěje velmi rychle, jinému to může trvat léta a další se k němu dopracuje v příštím životě. Měli bychom však dospět ke shodě, že se jedná o cestu vpřed na individuální i společenské úrovni, tj. o cestu k vyšší svobodě, bezpečnosti, prosperitě, hojnosti, čistotě životního prostředí a tedy ke spokojenosti a zdraví člověka. Na tomto místě opět zdůrazňujeme, že breathariánství ani veganství či vegetariánství nemá být samo o sobě bráno za jediné kritérium pro hodnocení vyspělosti. Jediným systémovým kritériem použitelným i pro tento případ je míra lásky, kterou se bytost ve své existenci projevuje. Láska nám pomůže odhalit Všechna tajemství a najít Všechny cesty - individuální i společnou cestu k vegetariánství, veganství či breathariánství nevyjímaje...
březen 2012
Zdroj: Jiří Marcela, www.zivotcloveka.cz
